Ptáme se tě, tak odpověz!

 
Proč chceš být senátorem?
Zatím jsem ve svém životě vyzkoušel, co je takzvané aktivní volební právo, tedy právo chodit k volbám. Teď když mně KDU-ČSL učinila nabídku, abych se stal senátorem, naskýtá se možnost zakusit, co je pasivní volební právo, tedy právo být zvolen. Chci na vlastní kůži zažít, co obnáší volební kampaň, předvolební boj a práce senátora. Zkrátka je to výzva a je skvělé, že ji se mnou sdílí i velké množství středoškolských a vysokoškolských studentů. Dosud znali tyto věci jen teoreticky a nyní si mohou vše ověřit v praxi tím, že se účastní kampaně. Zapojují se do ní velmi odhodlaně, vehementně a dobrovolně. Jsou to tvořiví, kritičtí a bystří lidé, s kterými je radost spolupracovat.
 
Až budeš senátorem, o co se chceš hlavně postarat?
O děti, které nemohou být ve vlastní rodině, čili o děti ohrožené.
 
Když děti nemohou být ve vlastní rodině, mají jít do ústavu nebo do rodinného prostředí?
Do rodinného prostředí.
 
A co zákon? Dává přednost rodinnému prostředí?
Nedává. Paragrafy nového občanského zákoníku jsou nastaveny tak, že víceméně dávají přednost ústavu.
 
Předpokládáme, že ústavní výchova je levnější.
Je dražší. Ročně vydá stát na dítě v ústavu zhruba 400 000 Kč, na dítě v rodinně orientovaném prostředí 273 600 Kč, což je o třetinu méně.
 
Proč tomu tak je?
Protože stát chce za každou cenu zachránit ústavy.

 
A jak je to v civilizovaném světě?
Zcela jinak. V roce 2003 doporučil výbor OSN pro práva dítěte České republice, aby zredukovala ústavy a přijala efektivní opatření k usnadnění, nárůstu a posílení rodinně orientované péče.
 
?!
Přesně tak. Je potřeba změnit špatné zákony. Proto chci být senátorem.